Bělka, Mia

Vážená paní Maskulinisová,
zdravím z Kolína.
Shodou okolností se mi dostaly do rukou novinové články z roku 2013 a 2014 o případu „Záboří“  a tudíž o naší Viktorii ( Bělka, Mia), kterou jsme si od Vás vzali v červenci 2014.
Přesvědčil jsem se znova, jakou obětavou  práci věnujete opuštěným pejskům….
Naše Viktorie je v opravdové pohodě. Už jsme s ní, mimo jiné, procestovali celou Evropu.
Museli jsme si však zvykat na některé její „neduhy“: za celou dobu nezaštěkala, stále se bojí všech psů a pejsků, ve svém věku je už úplně hluchá (komunikujeme „nonverbálně“) nyní ji podporujeme v srdeční nedostatečnosti „Prilliem“. Je taky trochu „autistka“…. Ale je to náš miláček!
Takže s odstupem několika let Vám chci ještě jednou poděkovat.
S pozdravem
B. z Kolína  (viz. aktuálně 2014)